Léčivá aktivita Chioské Mastichy v gastrointestinálním (zažívacím) systému je známa již od starověku. Masticha se používala při zdravotních komplikacích jako je bolest břicha a zažívací vředy. Dostupné reference nejen od lékařů, ale i ze starověkých a středověkých lékařských záznamů, uvádějí Chioskou Mastichu jako účinného a vhodného činitele pro léčbu gastrointestinálních poruch a chorob.
Chioská Masticha se od nepaměti používala v arabských zemích pro osvěžení dechu, jako přísada do pokrmů a nápojů a jako tradiční léčivo na bolest a nepohodlí v horní část břicha. Vzhledem k těmto vlastnostem byla započaty první studie Chioské Mastichy na univerzitách a v dalších institucích. V 90. letech vyšly první mezinárodní a místní vědecké studie publikované v prestižních vědeckých časopisech, které byly zaměřené na použití Chioské Mastichy na problémy související s trávicím systémem. Výzkumy nepřetržitě pokračují a vedou k pozoruhodným zjištěním.
Studie 1: Masticha a vředy
První dvojitý slepý pokus byl proveden v roce 1984, kdy se 38 pacientů se symptomaticky a endoskopicky prokázaným duodenální vřed zúčastnili studie zaměřené na porovnání odezvy na podávání Chioské Mastichy. V tomto pokusu dostávalo 20 pacientů 1g Chioské Mastichy denně a zbylých 18 pacientů dostávalo placebo (1g laktózy denně) po dobu vice než dvou týdnů. Látky jim byly podávány perorálně.
Závěr: 80% zúčastněných pacientů, kterým byla po dobu experimentu podávána Chioská Masticha uvádělo, že došlo ke zmírnění potíží a úlevy od podstatných symptomů, ve srovnání s 50% pacientů s placebem. Kromě toho vykazovalo 70% pacientů, kteří užívali Chioskou Mastichu endoskopicky prokázané hojení, na rozdíl od druhé skupiny, která tvořila 22%. Chioská Masticha nezpůsobila žádné vedlejší účinky. Závěr: Chioská Masticha je účinná při léčbě vředů.[1]
Studie 2
V roce 1998 použil Huwez a kol. kmen H. pylori NCTC 11637 a šest čerstvých klinických jedinců (tři byly senzitivní na metronidazol a tři byly rezistentní na metronidazol). Chioská Masticha byla připravena jako roztok v ethanolu v koncentraci 50 mg / ml a byla pak zředěna tak, že obsahovala 107 buněk / ml H. pylori, pro konečnou koncentraci od 0,0075 do 1,0 mg / ml. Chioská Masticha zabila kmen NCTC 11637 H. pylori a šest klinických jedinců bez ohledu na citlivost organismu na nitroimidazol. U pokusu byla jasně dána minimální váha Chioské Mastichy v objemu 1 ml roztoku. Za zmínku stojí, že v nižších koncentracích Masticha zabránila významně růstu H. pylori.
Díky elektronovému mikroskopu bylo prokázáno, že Masticha na bakterii provedla jasné ultrastrukturální modifikace. A díky tomuto pokusu lze říci, že Masticha vykazuje určitou antibakteriální činnost proti H. pylori. Díky tomuto zjištění lze tedy vysvětlit její účinky proti žaludečním vředům. Analýza anti-H. pylori vykazuje, že Chioská Masticha může být aktivní činitel v boji proti helicobacteru.[2]
Studie 3
Al-Said a kol. (1984) studoval vliv Chioské Mastichy na pokusném žaludku a duodenálním vředu. Chioská Masticha byla perorálně podána potkanům v dávce 500 mg / kg. Při této dávce výrazně poklesla intenzita poškození žaludeční sliznice. Navíc podávání Chioské Mastichy způsobilo výrazné snížení volné kyselosti a Masticha působila výrazně cytoprotektivně. Zajímavé bylo, že ochranný účinek nebyl přítomen, pokud se Chioská Masticha podávala přímo intraperitoneálně. Mírné působení Mastichy, která inhibuje anebo snižuje žaludeční sekreci a lokalizovaný adaptivní cytoprotektivní účinek můžou tedy být zodpovědní za protivředovou účinnost.[3]
Studie 4
V roce 1997 Gabr zkoumal sraženiny a fyzikální směsi indometacinu, laktózy a Chioské Mastichy na laboratorních potkanech s cílem zjistit, jak účinkuje Chioská Masticha v závislosti na podávané směsi, co se týká rychlosti rozpouštění léčiva, biologické dostupnosti a účinnosti na vředy. Preparáty byly podávány ústně. Bylo zajímavé, že Chioská Masticha zpomalila rychlost rozpouštění léků. Co se týká biologické dostupnosti, ukázala studie, že účinná látka z indometacinu trvale účinkovala, ale sloučenina s Chioskou Mastichou ve všech přípravcích snížila vznik a vývoj vředu.[4]
V roce 2014 zkoumal Miyamoto a kolektiv chemické složení esenciálního oleje z Chioské Masticha a jeho antibakteriální účinky v protikladu k H. pylori rezistentním lékům. Konkrétněji se tato studie měla pokusit přiblížit, která látka z Chioské Mastichy je zodpovědná za to, že Chioská Masticha má anti- H. pylori účinek. GC – MS identifikovalo 20 složek. Bylo testováno deset standardních složek na anti-H.pylori aktivitu a bylo jasné, že a-terpineol a (E) -methyl isoeugenol prokázali účinek proti 4 různým H. pylori kmenům pylori, které byly klinicky izolované od pacientů s gastritidou, žaludečními vředy a rakovina žaludku. Závěrem lze říci, že tyto sloučeniny by mohly být užitečné k překonání růstu H. pylori v žaludečním prostředí, která mnohdy bývá rezistentní k léčbě léčivy.[5]
[1] Al-Habbal M.J., Al-Habbal Z., Huwez F.U. [1984]: A double-blind controlled clinical trial of mastic and placebo in the treatment of duodenal ulcer. Clin Exp Pharmacol Physiol., 11 (5): 541-544.
[2] Huwez F.U., Thirlwell D., Cockayne A., Ala’Aldeen D.A.A. [1998]: Mastic Gum Kills Helicobacter pylori. N. Eng. J. of Med., 339 (26): 1946.
[3] 2. Al-Said M.S., Ageel A.M., Parmar N.S., Tariq M. [1984]: Evaluation of mastic, a crude drug obtained from Pistacia Lentiscus for gastric and duodenal antiulcer activity. J Ethnopharmacol., 15 (3): 271-278.
[4] Gabr K.E. [1997]: Influence of indomethacin-mastic combinations on dissolution, absorption and gastrointestinal mucosal damage in rats. Int. J. of Pharm., 158: 137–145.
[5] Miyamoto T., Okimoto T., Kuwano M. [2014]: Chemical composition of the essential oil of mastic gum and their antibacterial activity against drug-resistant Helicobacter pylori. Nat. Prod. Bioprospect., 4(4): 227–231.